Robii

Narodil jsem se v Praze 29.listopadu 1977. Bohužel mi trvalo dlouhých 27 let než jsem zjistil, že mám také možnost a příležitost dostat se ke koním i jiným způsobem než občasnými návštěvami spojenými s jejich krmením suchým chlebem nebo mrkvičkou... Najednou jsem zjistil, že mám statek s koňmi a s jezdeckým klubem takříkajíc "za humny". Za tuto informaci a za to že jsem se nakonec odhodlal sednout poprvé v životě na živého koně, vděčím mé kamarádce Romče, se kterou jsme si o koních nejprve hodně moc povídali za dlouhých večerů na chalupě poblíž Hořovic ve středočeském kraji a která mi pak půjčila i pár knížek o koních a o tom jak to u koní chodí a co všechno je potřeba...

Pak jsem se jednoho krásného letního dne byl za Romčou podívat na statku Chaby a ona mě hned posadila (podotýkám - bez sedla, na nohou jsem měl sandály a na sobě džíny a triko s krátkým rukávem - tedy, jinak řečeno, "všechno špatně" ;-)) na mého prvního koně v životě - na Matýska, jehož majitelkou je jeden z nejlepších človíčků co znám a za které jsem vděčný že je znám...Lůca Mikšíková. Ta mě také krásně povozila po jízdárně a já se už tehdy, na Matýskovi, rozhodl že i přes svůj pokročilý (=oD) věk do toho půjdu a pokusím se naučit jezdit. Tohle odhodlání mě ani po letech neopustilo, jen jsem ho přeformuloval z "naučit se jezdit" na "nepřekážet koníkovi".. ;-)

Mimochodem, Lůca s Matýskem mají také své stránky, odkaz na ně najdete v sekci Odkazy.

Lůca je také človíček který se dobrovolně ujal ježdění mého Buba...zatím toho (snad) nelituje, ale ještě není všem dnům konec, že? ;-)

A jak jsem se k Bubovi vůbec dostal?

Byl jsem asi dva měsíce spoluvlastníkem také úžasného plnokrevníka Pokerfoxe (pro nás Lišáka), který se ale bohužel musel vrátit původnímu majiteli, protože se ukázalo, že zdravotně není ve stavu, který bychom byli schopni finančně řešit - konkrétněji, měl dost nemocné tři nohy ze čtyř bez valného výhledu na úspěšné vyléčení...bohužel...

Poté, co se Lišák musel vrátit jsem se zařekl, že nechci svého koně dříve než za dva roky a že nechci už žádného koníka spoluvlastnit...no...povedla se pouze polovina - dostal jsem nabídku která se jen těžko odmítala a mám Bubáčka. Dva roky sice ještě neuběhly, ale nejsem alespoň spoluvlastníkem, jsem jediný páníček.. =o)

Tak...to by bylo asi tak ve "stručnosti" vše...pokud by někoho zajímalo něco víc, mám tu návštěvní knihu nebo možnost odeslání e-mailu přímo mě z těchto stránek..

Mějte krááásný den...

Robii